Blíží se další ročník tradičního filmového festivalu Vsetínský filmový maraton. Pořadatelé z Filmového klubu Vsetín připravili pestrý program, který návštěvníkům kina Vatra nabídne o víkendu od 22. do 24. dubna celkem třináct bosensko-hercegovských filmů. Program festivalu je unikátní tím, že podrobně mapuje kinematografii Bosny a Hercegoviny od jejího vzniku v roce 1992 do současnosti. S výjimkou jednoho nebyl žádný z filmů v oficiální české filmové distribuci. Neméně zajímavá je skutečnost, že polovinu filmů z programu přeložili a otitulkovali studenti Masarykova gymnázia Vsetín a Střední průmyslové školy strojnické Vsetín. Proč se do toho pustili, jak se jim to dařilo a jaké mají z této práce dojmy, jsme se zeptali Kryštofa Kováře, Marka Polčáka, Jana Bukáčka, Tomáše Vařejky, Milana Hekrly a Davida Šuláka. (Rozhovor viz níže, více o festivalu také v tištěném vydání týdeníku Jalovec)
Co vás přimělo reagovat na nabídku Filmového klubu Vsetín překládat film pro filmový festival Vsetínský filmový maraton?
Kryštof Kovář: „Na střední škole se zaměřuji na jazyky a možnost přeložit si celý cizojazyčný film mi přišla zajímavá.“
Marek Polčák: „Filmového festivalu jsem se chtěl zúčastnit už v minulosti, ale nikoho z mých známých jsem k tomu nepřemluvil. Když jsem se dozvěděl o této nabídce, řekl jsem si, že by to nemuselo být špatné. Konečně uvidím nějaký balkánský film a ještě si vydělám nějakou korunu.“
Jan Bukáček: „Vždycky jsem si chtěl zkusit, jaké to je překládat film, takže když jsem se dozvěděl o této možnosti, neváhal jsem.“
Milan Hekrla: „Viděl jsem to jako příležitost vyzkoušet si práci s jazyky.“
David Šulák: „Na tuhle nabídku mě upozornil kamarád, říkal jsem si, že taková zkušenost by se mohla hodit.“
Tomáš Vařejka: „Připadalo mi to jako zajímavá nabídka, chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je překládat film, navíc to je možnost, jak se zdokonalit v angličtině.“
Vsetínský filmový maraton je dlouhodobě zaměřen na kinematografii zemí Balkánského poloostrova. Máte k této části Evropy nějaký zvláštní vztah?
Kryštof Kovář: „Mám silný vztah k valašskému folkloru, jehož kořeny pochází právě z oblasti Balkánu. Balkánský folklor mě zajímá hlavně po hudební stránce, protože sám hraju na cimbál a balkánské rytmy a melodie jsou velice atypické a zábavné.“
Marek Polčák: „Státy bývalé Jugoslávie mám moc rád, a to díky tomu, že jsem některé z nich již několikrát navštívil. S rodinou naštěstí nejsme typičtí čeští turisté, kteří cestují do Chorvatska jen k moři, ale pořádáme také výlety do vnitrozemí a na památky. Loni jsme zavítali do Černé Hory. V poslední době se mi velmi líbí tamější hudba.“
Jan Bukáček: „Nevím, jestli se to dá počítat jako zvláštní vztah, ale mám vážně rád Chorvatsko, protože z Chorvatska pochází Luka Modrič, což je můj nejoblíbenější fotbalista.
Milan Hekrla: „Spíše ne.“
David Šulák: „Nikdy jsem tam nebyl, jen vím, že je to pro Čechy velmi využívaná rekreační oblast.“
Tomáš Vařejka: „Kromě dovolených v Chorvatsku bohužel nemám s touto částí Evropy zkušenosti.“
Aktuální festival mapuje kinematografii Bosny a Hercegoviny. Co víte o této zemi?
Kryštof Kovář: „Je to země mnoha rozporů. Je místem střetu několika národnostních etnik, ale hlavně tří velkých náboženství – křesťanství, islámu a pravoslaví. Měl jsem to štěstí, že jsem se minulý rok do Bosny podíval při zájezdu s folklorním souborem. Je to krásná země, která si ale stále nese stopy své války o nezávislost. Místa, která nesla stopy bombardování, nebo cedule po minových polích byly časté.“
Marek Polčák: „Nejsem odborník na tamější historii, politiku ani kulturu, ale osobní názor na tuto zemi jsem si vytvořil díky cestování. Občanská válka se promítá do tamější kultury dodnes. Pro lidi to musel být nepředstavitelný zásah. Člověk nemusí vynaložit velké úsilí, aby našel nějaký zbořený nebo rozstřílený dům. Nejvíce mě ale při projíždění Bosny zaujalo soužití křesťanské a muslimské komunity, které se v dnešní době v Evropě hodně skloňuje. V každé vesnici mají jak kostel, tak mešitu, což je u nás nepředstavitelné.“
Jan Bukáček: „Vím o válce, která tam byla v 90. letech.“
Milan Hekrla: „Bohužel nic, tato část světa je mi hodně cizí.“
David Šulák: „O téhle zemi nevím prakticky nic.“
Tomáš Vařejka: „O této zemi vím většinu jen kvůli spojitosti s válkou v Jugoslávii a olympiádou v Sarajevu.“
Film jste překládali za pomoci anglických titulků. Originální zvuková stopa byla ale bosenská (srbská či chorvatská). Do jaké míry jste rozuměli tomuto slovanskému jazyku? Snažili jste se podle něj korigovat svůj překlad?
Kryštof Kovář: „Přišlo mi, že bosenština je zvukově podobnější slovenštině než češtině, trochu jako valašština. Ve svém překladu jsem se snažil o to, aby titulky šly postavám ‚do pusy‘ co nejvíce. Většinou to nebyl problém.“
Marek Polčák: „Bylo to složitější, protože chyby v anglickém překladu byly zřetelné, tak jsem se musel někdy více vžít do situace a přeložit originální zvukovou stopu. Co se týče bosenštiny, obtížnosti porozumění bych ji přirovnal například k polštině. Některým promluvám rozumí každý. Díky návštěvám Balkánu jsem pochytil pár výrazů a slovíček, takže jsem rozuměl trošku více.“
Jan Bukáček: Rozumět bylo celkem dost, hlavně tedy nadávkám. Párkrát se mi stalo, že v anglických titulcích bylo úplně něco jiného než, co vlastně ve filmu říkaly postavy, tudíž jsem se víc snažil soustředit na tu bosenštinu.“
Milan Hekrla: „Některé výrazy jsou velmi podobné těm našim, a pokud jsem si nebyl jistý, pak jsem se řídil originální stopou.“
David Šulák: „Některá slova byla hodně srozumitelná, ale většinu filmu jsem se řídil anglickými titulky.“
Tomáš Vařejka: „Ano, chorvatštinou jsem se řídil hodně, hlavně kvůli nepřesnostem v anglických titulcích. Je to s češtinou přece jen příbuzný jazyk, takže porozumět významu věty nebyl problém.“
Byl pro vás překlad filmu zajímavou zkušeností? Láká vás v budoucnu tuto zkušenost zopakovat?
Kryštof Kovář: „Určitě byl. Člověk zjistí, že to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. V budoucnu bych si překlad určitě rád znovu zkusil.“
Marek Polčák: „Zajímavá zkušenost to byla. Zjistil jsem, že to není po technické stránce žádná věda a těžký nebyl ani samotný překlad. V budoucnosti bych určitě rád přeložil nějaký další film, protože je to slušný přivýdělek pro mě jako studenta.“
Jan Bukáček: „Ano, sice to trvalo déle, než jsem čekal, ale klidně bych si to zkusil znovu.“
Milan Hekrla: „Byla to velmi příjemná a přínosná zkušenost, ale nejsem si jistý, že by mě v nejbližší době lákalo si takovou práci zopakovat.“
David Šulák: „Možná bych to i zopakoval, ale nejsem si jistý.“
Tomáš Vařejka: „Ano, byl to sice můj první film, který jsem překládal, ale docela mě to bavilo. Kdyby byla v budoucnu příležitost, rád si to zopakuji.“
Jak byste zhodnotili filmy, které jste překládali?
Kryštof Kovář: „Můj film Ten malý kousek duše (v programu bude v neděli 24. dubna v 9.30 hod. – pozn. red.) je takové roztomilé vyobrazení běžných životních příběhů na vesnici v době, kdy ještě jízdní kolo byla vzácnost. Film má svůj osobitý styl, který ho činí nenuceně poutavým.“
Marek Polčák: „Překládal jsem film Vše zdarma (v programu bude v sobotu 23. dubna v 9.30 hod. – pozn. red.). Jsem rád, že jsem natrefil na film, který mě bavil. Občas jsem se dobře zasmál. Když člověk překládá film, tak ho pak zná skoro nazpaměť a u tohoto filmu mi nevadilo, že jsem ho viděl nejméně třikrát.“
Jan Bukáček: „Když jsem si film Léto ve zlatém údolí (v programu bude v sobotu 23. dubna v 11.35 hod.) našel na ČSFD, tak jsem moc nevěděl, co od něj čekat, ale musím říct, že nakonec se mi velice líbil a hodnotil bych ho kladně.“
Milan Hekrla: „Film Dokonalý kruh (v programu bude v sobotu 23. dubna v 18.10 hod. – pozn. red.) mě příjemně překvapil. Přiznám se, že jsem měl předsudky, že bude nudný.“
David Šulák: „Film Dokonalý kruh se mi ke konci celkem líbil.“
Tomáš Vařejka: „Upřímně, film Most na konci světa (v programu bude v neděli 24. dubna v 11.30 hod. – pozn. red.) mě celkem překvapil. Od balkánských filmů jsem neočekával moc, ale film se mi zalíbil a určitě bych jej doporučil ke zhlédnutí.“
Doporučili byste svým kamarádům, známým či příbuzným návštěvu festivalu?
Kryštof Kovář: „Určitě ano. Balkánské filmy nabízí netradiční kinematografický zážitek, který určitě příjemně překvapí i diváky, kteří ještě s Balkánem nemají zkušenosti.“
Marek Polčák: „Filmový festival bych doporučil především lidem, kteří již navštívili některou z balkánských zemí, aby se dozvěděli také něco o kinematografii. Ostatní určitě také neprohloupí, protože na festivalu jsou většinou kousky, které se vymykají filmům západní kultury a jsou svým způsobem zvláštní a jiné, než na jaké jsme u nás zvyklí.“
Jan Bukáček: „Rozhodně ano, tyto filmy jsou úplně něco jiného než ty americké blockbustery, takže třeba pro mě je to vítaná změna. Navíc se z nich divák dozví dost o životě na Balkáně.“
Milan Hekrla: „Doporučil bych minimálně návštěvu filmu Dokonalý kruh.“
David Šulák: „Řekl jsem rodičům, že to bylo fajn a jestli by na to nechtěli jít do kina.
O svých vrstevnících trochu pochybuji, že by se jim tyto filmy líbily.“
Tomáš Vařejka: „Ano, návštěvu festivalu můžu jen doporučit. Myslím, že balkánské filmy mají něco do sebe, je to určitě něco jiného než ostatní filmy. Proto i já plánuji festival navštívit jak se svými příbuznými, tak s přáteli.“ Za rozhovor poděkoval Jiří Fiala
Loading ...
Facebook
Napište nám